Rodinný dům s obchodem
V místech, kde se nyní nachází informativní cedule o kamenech zmizelých, stál do roku 1978 rohový dům (čp. 41) židovské rodiny Kačerových, která žila v Holicích po celé generace. Paní Irena Kačerová se v něm 25. srpna 1896 narodila a prožila zde celý život. Její rodiče, Jindřich a Johana, vlastnili obchod na knihy a školní a kancelářské potřeby.
Arnold Neumann
Pan Arnold Neumann se narodil 2. března 1888 v Rakovníku. Své dětství popsal v deníku nazvaném Naše kniha, zachráněném u Vlasty Kačerové (maminky herce a režiséra Jana Kačera), jediné nežidovské příbuzné rodiny Neumannových v Holicích. Dnes má deník ve vlastnictví Hana Sternlichtová, dcera autora.
„Poprvé jsem přijel do Holic v květnu 1928. Po velké povodni, která i váš dům tehdy zachvátila. – Prošel jsem bez cíle, bez plánu od dráhy městečkem. V slunečním úpalu, nízké domy ulic a náměstí neposkytovaly skoro stínu. Až na náměstí dvě skupiny pěkných stromů dávaly prostornému, špatně dlážděnému placu zjev skoro návsi. Byl jsem ze svého rodiště zvyklý pěknější úpravě. U kostela před farou odškodnil mně pohled na malé náměstíčko se školou a skupinou malebných, mohutných kaštanů. V pozadí červená, jakoby starobylá věž –zřejmě svou starobylost imitující. Mnohými oklikami dostal jsem se zase k rohovému domu „u Kačerů“. Uvědomil jsem si, že vlastně vůbec nic nevím o firmě a jejich poměrech. Že by to jméno na firmě znamenalo překonaný konkurs otcův? Snad mě to ani nezajímalo. Byl jsem zvědav jen a jen na člověka, za tím jménem se skrývající.“ Citace z deníku Arnolda Neumanna
Rodina Arnolda Neumanna
V tento den se Arnold seznámil s Irenou Kačerovou. Svatba se slavila 27. října 1928 v Pardubicích. Rodiče Kačerovi se na stáří odstěhovali do Prahy a živnost i domek přenechali mladé rodině.
Arnold a Irena se aktivně účastnili společenského a kulturního života města, byli členy pěveckého a hudebního kroužku Hlahol, hráli ochotnicky divadlo a byli též činovníky Sokola. Arnold byl také členem Masarykovy letecké ligy, která ve třicátých letech v Holicích působila.
10. února 1930 se manželům Neumannovým narodila dcera Hanička.
Protektorát Čechy a Morava
15. března 1939 překročila německá vojska hranice Československa, začala platit německá nařízení. Nejvíce postiženými obyvateli republiky byli Židé, knihkupectví Neumannových bylo již v březnu arizováno. Dcera Hanka v deseti letech prožila běžný školní rok s ostatními dětmi. Dál do školy chodit nesměla. Na rodiče se vztahovalo nařízení o povinné pracovní povinnosti pro Židy. Jednou z památek na tuto povinnost, která přetrvala do dnešní doby, je cesta zvaná Židovka vybudovaná holickými Židy v roce 1942.
"Malá škola" u Neumannů
Vzhledem k nemožnosti legální školní výuky přišel Arnold Neumann na myšlenku založit tzv. vyučovací kroužek pro židovské děti, který by suploval běžné vyučování. To probíhalo jak v přírodě, tak v zatemněné kuchyni Neumannových. Za tuto činnost hrozil v té době trest smrti. Ilegální vyučování probíhalo pouhý jeden školní rok (1941/42). Vyučujícími byli místní Židé a na závěr školního roku pan Arnold Neumann vyhotovil ručně malované vysvědčení. Žáci rovněž obdrželi fotoalbum na památku proběhlého školního roku.
Do Malé školy u Neumannů chodily pravidelně tyto děti:
- Gabriela Freiová, 9 let, zahynula v Osvětimi
- Ivan Seiner, 10 let, zahynul v Osvětimi
- Tomáš Roubíček, 11 let, přežil v Holicích
- Martin Roubíček, 12 let, přežil v Terezíně
- Hana Neumannová, 12 let, osvobozena v koncentračním táboře Mauthausen
- Kateřina Freiová, 13 let, zahynula v Osvětimi
- Erich Friedenthal, 13 let, zahynul v Osvětimi
- Jiří Fried, 13 let, zahynul v Osvětimi
- Rudolf Fried, 14 let, zahynul v Osvětimi
Transporty
Brzy ráno 6. prosince 1942 se všichni Židé z Holic a okolí sešli na nádraží a odjeli do Pardubic. V oknech křesťanských domácností byly k vidění mikulášské punčochy. Toto byla poslední vzpomínka dvanáctileté Haničky Neumannové na domov. V ghettu Terezín, kam tyto transporty směřovaly, byla rodina rozdělena.
Ghetto Terezín
V Terezíně žili Neumannovi ve strachu, hladu a za stálé přítomnosti nemocí dva roky. Arnold Neumann i zde hrál divadlo a pracoval v chlapeckém domově jako vychovatel. Dcera Hanka se časem dostala do heimu, neboli dětského dívčího domova v budově L 410. V jednom pokoji zde žilo asi třicet dívek s vychovatelkou a tajně se vyučovalo. Irena Neumannová pracovala v lékárně, kde byl k dispozici alespoň rybí tuk, který děvčatům z pokoje nosila. Přesto Hanka onemocněla spálou a následně zápalem plic s recidivou, což rodinu pomohlo vyreklamovat z transportu.
Osvětim
1. října 1944 odjížděl z ghetta transport 1 500 mužů. Do tohoto transportu dostal předvolání i Arnold Neumann. Ihned po příjezdu byl vybrán a šel na stranu smrti. Zahynul v plynové komoře. Za tři dny pak s 1 500 ženami musela odjet i Irena s Haničkou. Z tohoto transportu přežilo jen 128 žen a dívek. Irena Neumannová mezi nimi nebyla.
„Čtvrtého října ráno nás nacpali do dobytčáků a vlak se rozjel směrem na východ. Neměly jsme tušení, kam nás vezou, a ani si nepamatuji, jak dlouho jsme byly na cestě. Možná dva až tři dny to trvalo, než jsme projely bránou do pekla jménem Osvětim – Březinka. Ale také to nám zatím nic neříkalo. Až když se ještě za tmy otevřely vagóny, a když nás za řevu, kopanců a facek začali vyhánět, začalo mé nejhorší trauma, které nikdy neskončí. Venku byla tma a světla reflektorů umožňovala vidět jen to nejbližší, a to byl ostnatý drát. Vlastně jsem čekala ulehčení, konečně se dostanu na čerstvý vzduch, a nějaký ten okamžik se mi zdálo, že se dá zase dýchat, jenomže ten vzduch nebyl čistý, byl podivně nasládlý. Nevěděly jsme tehdy, jakou to má příčinu. Kouřící komíny jsme považovaly za továrnu, kde budeme asi pracovat. Unavená a vyčerpaná jsem se snažila spolknout tu hrůzu, která mnou začínala lomcovat. Teď se jen trochu uklidnit a moci se napít. Ale právě to nebylo na programu. Stála jsem s maminkou v pětistupu a byla ráda, že se mohu pohnout. Z dálky jsem viděla, jak na konci řady jde jedna žena doprava a druhá doleva, a v ten okamžik jsem se rozhodla vyměnit si místo s tou, která stála z druhé strany vedle mě, v naději, že tak budu mít potom možnost zůstat spolu s mámou. Taková naivita tam nebyla na místě a mě potom pronásledovaly výčitky svědomí, že jsem neudělala dost. Došly jsme na konec řady a stály před Mengelem. Pak to šlo tak rychle, že jsme se ani nemohly rozloučit. Maminku poslal Mengele na stranu smrti – do plynu. Bylo jí 46 let a měla už prošedivělé vlasy. A tak jsem ztratila také mámu, i když jsem to v té chvíli ještě nevěděla. Ale ještě před tím mi někdo pošeptal: „Když se tě budou ptát, jak jsi stará, řekni, že ti je 16.“ Jak jsem si mohla já, 14letá hubená holka, najednou přidat dva roky? Nevím, jestli mi věřil, asi se moc dobře nepodíval, nicméně tato malá lež mi zachránila život. Tak jsem se dostala do koncentračního tábora Birkenau – Březinka.“ Ze vzpomínek Haničky Neumannové
Dostupné informace o deportaci rodiny Neumannovy z portálu www.holocaust.cz.
Arnold Neumann
Narozen 2. března 1888
Poslední bydliště před deportací: Holice
Adresa registrace v Protektorátu: Pardubice
Transport Cg, č. 273: 9. prosince1942 -> Pardubice -> Terezín
Transport Em, č. 837: 1. října 1944, Terezín -> Osvětim
Zahynul
Irena Neumannová
Narozena 25. srpna 1896
Poslední bydliště před deportací: Holice
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Pardubice
Transport Cg, č. 274: 9. prosince1942 -> Pardubice -> Terezín
Transport En, č. 166: 4. října 1944, Terezín -> Osvětim
Zahynula
