Při zmínce o motokrosu se skoro každému správnému příznivci této motocyklové disciplíny vybaví jedna z legend mezi tratěmi domácího motokrosu – Holice. I když už se na této trati světové motokrosové závody nejezdí, nebo jen minimálně, ve vzpomínkách příznivců tohoto sportu zůstane zapsána v mnoha srdcích motokrosových nadšenců. Pojďme se podívat do historie, zavzpomínat prostřednictvím dobových záznamů či vzpomínek, ať již nežijících, či aktivních pamětníků, do historie této slavné motokrosové trati.
Po roce 1946 zažívají v poválečné éře rozmach motocykly české výroby Jawa a ČZ, hlavně pak na sportovním poli mezi mládeží. Proto se v roce 1948 jedou v terénu za městem Stříbro první motokrosové závody. Začátkem padesátých let přišly další, z nichž řada se udržela do dneška – Žamberk, Sedlčany a zvláště Holice. Postupně se k nim v průběhu deseti let přidávají pořadatelé ve Vimperku, Ledče nad Sázavou, Mohelnice, Tábora, Opavy, Březolup, Moravské Třebové, Kaplic, Strakonic, Horšovského Týna, Skutče později pak Loket, Rudník, Smržovka, Třemošnice, Červený Kostelec a Dalečín, na Slovensku pak Myjava, Žilina, Pezinok, Rybník a Liptovský Mikuláš.
Začátky holické trati se datují do padesátých let minulého století. V té době je motoristický sport v plenkách, ale nadšení a touha pořádat motocyklové závody je obrovská. A tak i v Holicích se objevuje parta nadšenců lačná si zazávodit a uspořádat takové závody, jaké se jezdí v pražské Šárce. A tak jeden z nich, pan Schejbal, při svých vyjížďkách na motocyklu objevuje kousek od města Holice, v okrajové části zvané Poběžovice, přírodní kotlinu zarostlou rákosím. Nápad uspořádat zde závody má příznivou odezvu a parta nadšenců z autoklubu začíná v roce 1951 psát neuvěřitelnou historii.
30. září 1951 je vytyčena trať, vyroben Štít města Holic pro nejlepšího domácího jezdce, ohraničeno parkoviště závodních strojů, dovezen valník se židlemi pro rozhodčí. Za podpory 2 500 diváků se jedou závody ve třídách 125, 250 a 350 ccm, v jednotlivých kategoriích vítězí Bronislav Malý z Ostřetína, Svoboda z Čáslavi a mezi 42 jezdci se absolutním a nejrychlejším závodníkem stává František Suk z Prahy, jehož jméno je jako první vyryto na putovní Štít města Holic.
21. září 1952 a druhý ročník závodů je provázen celotýdenním deštěm, který poběžovickou trať dělá pro mnohé nesjízdnou, a tak do kopce k břízkám musí jezdce tahat háky, přesto se závody stávají regulérními a nejlepším jezdcem celého dne se stává Milan Pavlíček z Chotěboře.
30. srpna 1953 za pěkného slunného počasí přijíždí 49 jezdců a 5 000 diváků je spokojeno s vítězstvím domácího jezdce Bronislava Malého, který dosahuje nejlepšího času dne, i když na stroji slabší kubatury. Závody se jedou již pod hlavičkou nově vzniklé organizace branného sportu Svazarmu, v jehož náplni je i pořádání motocyklových závodů. Proto se pořadatelství dostává na vyšší úroveň a podnik získává kredit jak mezi jezdci, tak i diváky.
19. září 1954 se na holickém závodišti, za zvýšeného zájmu diváků, vydává do boje o nejlepší umístění celkem 59 jezdců. O větším zájmu svědčí fakt, že celkovým vítězem se stává Jan Kozelka, který přijel s početnou výpravou pražských jezdců a reprezentoval Rudou Hvězdu.
11. září 1955 se utkává 60 jezdců v rámci mezikrajového klání a nejrychlejším jezdcem se již podruhé stává domácí jezdec Bronislav Malý na stroji Jawa 250.
3. září 1956 se jel další závod, ve čtyřech kubaturách se schází celkem 74 závodníků, aby si to rozdali mezi sebou v rámci prvního oblastního závodu. V nejslabší třídě 175 ccm vítězí František Rón, ve 250 ccm je nejlepší Roučka a ve třídách 350 a 500 ccm si celkově odváží vítězství Jaromír Čížek.
29. září 1957 snad pozdější termín zapříčinil celodenní srážky, které se podepsaly pod slabší diváckou návštěvnost, to však nevadilo jezdcům, kterých se sjelo 90. A tak celkové vítězství obhájil na Jawě 250 Jaromír Čížek, Otakar Chasák ovládl nejmenší třídu, Oldřich Hameršmíd 350 ccm a nejsilnější pětistovky vyhrál úžický Jaroslav Kmoch.
13. června 1958 prvně mistrovství republiky – osmý ročník závodů o Štít města Holic poprvé jako jeden z podniků čtyřdílného seriálu o titul mistra republiky přilákalo do hlediště 14 000 diváků. Jednu z kubatur vyhrál Arnošt Zemen, další do 250 ccm Jaroslav Kmoch a zbylé dvě a také celkovým vítězem se stal divišovský Miloslav Souček na stroji ESO.
26. června 1959 předvedlo počasí opět svoje vrtochy a před zahájením závodů přineslo prudký liják. Přes 100 jezdců se muselo i za cenu vynechání několika úseků a snížení počtů kol s nepřízní počasí porvat, neboť 18 000 diváků bylo na závody řádně natěšeno. V jednotlivých objemových třídách zvítězili postupně František Polánka, Jaromír Čížek, Houška a celkovým vítězem byl vyhlášen Jaroslav Kmoch.
14. srpna 1960 a první desetiletku zahajuje holické závodiště poprvé mezinárodně. 60 domácích jezdců a 29 reprezentantů ze sedmi zemí opět pociťuje rozmary počasí, sobotní program zruší páteční déšť a pořadatelé upravují dráhu i v noci, aby v neděli vylezlo sluníčko a přilákalo 30 000 diváků. Nejlepším motokrosařem nedělního dne se stává Miloslav Souček, který vítězí ve dvou kubaturách, a to jak v pětistovkách, tak i ve dvěstěpadesátkách před mistrem Evropy Davidem Bickersem. Třídu 350 ccm píše jako vítěze dalšího československého jezdce Františka Róna.
11. června 1961 tréninkové jízdy provází, jako již poněkolikáté, dešťové přeháňky, aby pak v odpoledních hodinách na 30 000 diváků napjatě sledovalo souboje dvou domácích jezdců Válka a Čížka. Z tohoto souboje nakonec vítězně vychází Vlastimil Válek (*1938, †1989). Naši reprezentanti vůbec nedávají šance početnému zahraničnímu jezdeckému poli, ve třídě 350 ccm opět vítězí, jako v minulém roce, František Rón, v nejsilnější kubatuře 500 pak Dubšík.
13. května 1962 a naši motokrosaři opět nedávají šance zahraničním jezdcům, mezi nimiž lze zaznamenat i jméno legendy tohoto sportu Joëla Roberta (zemřel v r. 2021 na onemocnění covid-19 ve věku 77 let, celkem vyhrál 50 Velkých cen). Vlastimil Válek obligátně vyhrává třídu 250 ccm a vítězí i celkově, v pětistovkách bere pak věnec nejvyšší Josef Hřebeček. Ano, jde o pozdějšího úspěšného trenéra Dukly Praha. Ceny pro jezdce pak předávají mistři světa v tancích na ledě Eva a Pavel Romanovi.
Tento rok byla zahájena sezóna prozatímního tábořiště u rybníka Hluboký v podobě stanového tábora. Vniklo tak zařízení, které mělo z počátku pomoci pořadatelům holického motokrosu s ubytováním.
28. července 1963 prvně mistrovství světa – holická trať zažívá obrovskou premiéru, hostí poprvé ve své historii podnik Mistrovství světa v motokrosu třídy 250 ccm. Dřívější závodiště v pražské Šárce je vyhlášeno přírodní rezervací, proto holické závodiště přebírá veškeré závazky z toho plynoucí a začíná psát ojedinělou historii pořádání motokrosových závodů. Před zraky mnoha tisícovek diváků se potřetí do zápisu o vítězi vyrývá jméno Vlastimil Válek, který si tímto upevňuje druhé místo v seriálu mistrovství světa. Na druhém místě dojíždí Torsten Hallman a třetí Gunnar Johansson, oba reprezentanti Švédska.
Už 18. května tohoto roku byl v prostoru rybníka Hluboký z iniciativy AMK Holice otevřen první stálý autokempink. Návštěvníkům sloužily stany a sociální zařízení.
10. května 1964 skoro o čtvrt roku dřívější termín přiláká do poběžovické kotliny kompletní jezdeckou světovou špičku a rekordní návštěvu 50 000 diváků (Holice mají v té době cca 6 000 obyvatel). Z první osmičky závodníků je registrován pouze jeden mimo domácí značku ČZ, na ni pak vítězí pozdější mistr světa Belgičan Joël Robert, na stupních vítězů ho doprovázejí dva motokrosaři z tehdejšího Sovětského svazu Viktor Arbekov a Igor Grigorijev.
9. května 1965 počasí opět v Holicích předvádí svoje rozmary a činí z tohoto podniku, dá se říci legendární závod. V první jízdě vítězí Joël Robert, druhá se jede již v pěkně obtížném a bahnitém terénu, který dává jezdcům pořádně zabrat. Do posledního kola mají plný počet okruhů jen tři jezdci, Robert, Válek a Dragus, když nedaleko cíle přestává jet motocykl Robertovi. Mechanik zjišťuje prázdnou nádrž, další Belgičan de Coster poskytne kanystr s benzínem, nádrž doplní a Robert dojede nakonec třetí. Po předání věnců však přichází protest Hallmana a Bickerse za přijetí cizí pomoci. Jury dlouho po závodě zasedá a takřka před půlnocí Roberta diskvalifikuje a vyhlašuje nové pořadí 1. Vlastimil Válek, 2. Torsten Hallman, 3. David Bickers. Paradoxně diskvalifikace a body z druhé jízdy připravují Belgičana Roberta o obhajobu titulu mistra světa a také se zapříčinila o změnu řádů FIM. Od další sezóny se závody přestávají jezdit na určený počet kol a jezdí se na časový limit.
8. května 1966 jako by si déšť vzal patronát nad holickým mistrovstvím světa, zrušil sobotní program a na neděli pustil jen jezdce elitní kategorie. Ke smutku našich příznivců v součtu obou jízd zvítězil o 1,8 sekundy pozdější mistr světa Torsten Hallman před naším Petrem Dobrým a Viktorem Arbekovem. Robert sice vyhrál druhou jízdu, ale první nedokončil a opět se nedostal na stupně vítězů.
20. srpna 1967 vrchol pořadatelství pro holické, jako první u nás mají právo hostit nejlepší světové jezdce třídy 250 ccm v soutěži družstev. Celkem čtrnáct reprezentačních výběrů se nastěhuje do parkoviště závodních strojů a před zraky mnoha tisícovek diváků a nejvyšších zástupců motokrosové generality svádí boje o titul mistra světa v družstvech. Nejvyšší motokrosoví činitelé jsou s pořadatelstvím spokojeni, počtvrté se stávají mistry světa Švédové v čele s nám již dobře známým Torstenem Hallmanem, druzí končí za velké radosti diváků domácí reprezentanti a třetí tehdejší Sovětský svaz.
5. května 1968 pokračuje švédská nadvláda na poběžovickém závodišti, v obou dvou jízdách přesvědčivě kraluje Hakan Andersson a nové jméno vítěze přibývá na poháru O štít města Holic. Pro úplnost na druhém místě dojíždí Joël Robert, na třetím Viktor Arbekov. V konečném pořadí se poprvé objevuje pro naše fanoušky tolik kontroverzní jméno Genadij Mojsejev, který je klasifikován na pátém místě.
3. května 1969 holický závod jako by byl zakletý pro zatím dvojnásobného mistra světa Joëla Roberta, který nedokončí obě dvě rozjížďky. Na nejvyšším stupni ho zastupuje jeho krajan Sylvain Geboers, po jeho pravici je pak na stupních vítězů československý reprezentant Karel Konečný a kompletní piedestal doplňuje Švéd Olle Petterson. V rámci bojů o světový titul každé závody provází doprovodný program, v tomto roce se na holickém závodišti divákům premiérově představují také jezdci sajdkárkrosu a vítězství si odváží do Švýcarska dvojice Ender – Vogelsang.
14. června 1970 menší počet diváků, než je v Holicích obvyklé, příčinou je přidělení závodu Mistrovství světa „jen“ pětistovek a naprostá nadvláda švédských motokrosařů, toť charakteristika tohoto jubilejního podniku O štít města Holic. Zástupci severského státu si kompletně pronajímají stupně vítězů v pořadí 1. Arne Kring, 2. Bengt Aberg, 3. Ake Jonsson.
5. září 1971 podruhé hostí Holice nejlepší světová družstva ve třídě 250 ccm, jede se Trofej národů. Čtrnáct týmů po pěti jezdcích doplňuje dvojice jezdců ze Spojených států amerických, finálová jízda svede na startovní rošt celkem 50 jezdců a také plný počet jich dojíždí do cíle. Vítězí tým Belgie, v jehož sestavě jsou jména Joël Robert, Sylvain Geboers, Gaston Rahier, Roger de Coster a Jaak van Velthoven, druzí končí reprezentanti Švédska a na bronzovém stupínku stanou naši reprezentanti.
14. května 1972 závod opět ukázal Belgičanovi Joëlovi Robertovi, že mu není na poběžovické trati přáno podruhé vystoupat na stupínek s číslem 1, vítězí sice v první rozjížďce, ale ve druhé jízdě jeho Suzuki v předposledním kole vypoví poslušnost, a tak páté místo v cíli stačí pouze na celkové druhé místo. Vítězství si do Sovětského svazu odváží ten přívětivější ze sborné „kamandy“ Vladimír Kavinov, třetí končí obligátní zástupce Švédska Uno Palm.
3. června 1973 podruhé se v Holicích divákům představují jezdci královské kubatury motokrosu pětistovek, ale zájem o tuto kategorii není přece jen takový jako u třídy 250 ccm. Delegovaní činovníci a rozhodčí mají usnadněnou práci, v první i druhé jízdě je umístění prvních tří jezdců stejné, tudíž i celkové pořadí kopíruje výsledky jízd. Na stupínek nejvyšší zamíří Willy Bauer z Německé spolkové republiky, druhý končí Roger de Coster z Belgie a ze stejné země je i bronzový Jaak van Velthoven a pro pomyslnou bramborovou by si přišel Otakar Toman z pořadatelské země.
5. května 1974 od začátku šampionátu dvěstěpadesátek o sobě dávají vědět naši reprezentanti, především pak ve skvělé formě jedoucí Jaroslav Falta (*1951, †2022). A tak není divu, že diváků se do hlediště schází kolem 42 000 a jsou nažhaveni na výkony domácích jezdců. A ti je nezklamou, první rundu ovládá po odstoupení Jardy Falty z prvního místa pro poruchu na zapalování, Jiří Churavý před Antonínem Baborovským. Ve druhé se již nic nepokazí a Jaroslav Falta vítězí před Miroslavem Halmem. A k dovršení domácí dominance zní poběžovickou kotlinou „Kde domov můj“ na počest československého jezdce na celkovém prvním místě. Vítězem se stává Miroslav Halm před oblíbencem místních diváků Jimem Pomeroyem z USA a sovětským Pavlem Rulevem.
3. května 1975 oslava čtvrtstoletí se vydařila a naši reprezentanti si v obou jízdách rezervují vždy čtyři bodovaná místa. Škoda jen, že při rovnosti bodů z obou rozjížděk, v neprospěch loňského vítěze Velké ceny, hovoří časový rozdíl. Vítězem a zároveň prvním a jediným jezdcem, který v Holicích vyhrává pětistovky i dvěstěpadesátky, je Willy Bauer z Německé spolkové republiky. Již zmiňovaný Miroslav Halm končí druhý a třetí místo obsazuje další německý jezdec Hans Maisch. Pro úplnost první jízdu vyhrává Zdeněk Velký, druhou Jaroslav Falta a bodují i Oldřich Hameršmíd a František Jirka.
2. května 1976 bodové hody i stupně vítězů opět pro naše reprezentanty, v první jízdě je na druhém místě klasifikován Antonín Baborovský, druhá se stává jako již tradičně kořistí Jaroslava Falty. Ale i tyto úspěchy nevedou k celkovému vítězi, tím se stává vyrovnanými jízdami nenápadný blonďáček Thorleif Hansen ze Švédska, stříbrný věnec si domů odváží náš Jaroslav Falta, třetí místo bere Genadij Mojsejev, který opět časovým rozdílem poráží Antonína Baborovského.
30. dubna 1977 domácí jezdci opět plní role favoritů a přinášejí spokojeným divákům neobyčejné motokrosové hody. První jízdu ovládá systémem start – cíl Antonín Baborovský, druhou jízdu si již počtvrté nenechává vzít Jaroslav Falta. V té se k heroickému výkonu, na tuto dobu ve velmi teplém počasí, vypíná Antonín Baborovský a za bouřlivé podpory domácího publika se po slabším startu probojuje na třetí místo. Při rovnosti bodů tedy opět rozhoduje časový rozdíl a ten posílá na nejvyšší stupínek československého jezdce Antonína Baborovského, druhý končí Vladimír Kavinov a třetí Hans Maisch. Na celkovém osmém místě při součtu jízd 14–14 je klasifikován holický motokrosař Jaroslav Vojtěch (*1955, †2008), v té době jezdec pražské Dukly.
21. května 1978 veleúspěšná vystoupení československých reprezentantů se tento ročník, bohužel k nelibosti domácích fanoušků, nekonají. Na vině jsou časté poruchy motocyklů značky ČZ. A tak se jejich přízeň přesune na vítěze z roku 1976 Thorleifa Hansena. Ten odolá dvojbloku sovětských jezdců Vladimíra Kavinova a Genadije Mojsejeva a podruhé je zapsán jako vítěz Velké ceny Československa v motokrosu. Domácí jezdec, holický Jaroslav Vojtěch, výsledkem ve druhé jízdě, když dojíždí na desátém místě, je jediným, který v tomto roce v Holicích boduje.
27. května 1979 jako by si severští motokrosaři zabrali nejvyšší příčku jenom pro sebe, nejedná se však o třetí vítězství pro Thorleifa Hansena, jeho místo přebírá další z řady vynikajících švédských jezdců Hakan Carlqvist, jeho pak doplňuje reprezentant z dalekého Japonska, vzrůstem nevelký Tarao Suzuki. Na třetím místě je v celkovém součtu dvou jízd klasifikován náš Zdeněk Velký.
11. května 1980 poprvé v Holicích vyhrává první rozjížďku Jaroslav Falta, ve druhé jízdě dojíždí na čtvrtém místě, přesto mu to nestačí, aby se stal premiérově celkovým vítězem v domácím závodě. Belgičanu Raymondu Bovenovi k prvnímu místu stačí v obou dvou jízdách umístění na druhém místě, tyto dva pak doprovází na stupně vítězů Dimitar Rangelov z Bulharska.
24. května 1981 tento rok se již bohužel projevuje zcela nekompetentní přístup našich zástupců k vývoji motocyklů pro motokros. Slavná značka ČZ jako by ustrnula a usnula na vavřínech, které zpočátku sedmdesátých let pravidelně získávala. Pro jezdce i diváky to znamená absolutní zklamání, světová špička na japonských či evropských značkách motocyklů začíná být jinde. A tak v tomto ročníku nezískává v Holicích ani jeden z československých reprezentantů umístění na bodovaných místech, nedaří se ani Jardovi Faltovi, který obhajuje sedmou pozici z celkového hodnocení dvěstěpadesátek z minulého roku. Palmu vítězství si odváží do Belgie Georges Jobé před Neilem Hudsonem z Velké Británie a Nizozemcem Van der Ven Keesem.
16. května 1982 jubilejní dvacátý ročník Velké ceny v motokrosu se jede podle nových pravidel FIM. Sobotní program je již velmi důležitý, jezdci musejí odjet kvalifikaci a z té jich nejlepších třicet plus dva náhradníci postupují do nedělního závodu, deset nejlepších z loňské sezóny má postup již zaručen. Bohužel sestupný trend našich barev pokračuje, o nejvyšší příčky si to rozdávají pouze zahraniční jezdci na veskrze japonských strojích. Nejlepší je v neděli německý reprezentant Rolf Diefenbach před Belgičanem Jean Claudem Laquayem a sympatickým blonďáčkem Dannym LaPortem ze Spojených států amerických. Ten závodí poprvé v Evropě a později se stane i mistrem světa v motokrosu 250 ccm.
14. srpna 1983 nastává změna a v Holicích se jede poslední závod stopětadvacítek. Mistr světa je již před tímto závodem znám, ale přesto před zraky 12 000 diváků jsou vidět pěkné souboje. V krásném letním počasí si pro vítězství dojíždí Belgičan Eric Geboers, který je zároveň dekorován jako letošní mistr světa ve třídě 125 ccm, na druhé místo si stoupne Jim Gibson z USA a třetí končí Ital Giuseppe Andreani. Náš Petr Kovář se snaží, ale na body nedosáhne.
13. května 1984 počasí dává na tento závod zase najevo, že dokáže mnoho a jezdcům staví blátivou trať. V tomto terénu jako by letěl celkový vítěz a pozdější mistr světa Heinz Kinigardner z Rakouska. Tomu se ve druhé jízdě dokonce kromě jednoho jezdce podařilo předjet všechny o jedno kolo! Druhý končí Alberto Barozzi z Itálie a třetí Němec Manfred Schäuble.
19. května 1985 jako by si loňský vítěz předplatil počasí, první jízda se jela za dusna a suché trati, na druhou se spustil liják, který opět trať rychle proměnil v bahno. Loňský vítěz opět ukázal, že mu je tento terén velmi blízký, obhájil své vítězství a vystoupil na stupínek nejvyšší. Garde mu pak udělali zástupci Francie Jacky Vimond a Yanig Kervella.
14. září 1986 když se někde daří, tak je to potřeba narušit. Naši svazarmovští funkcionáři rozhodli, že se tratě v Dalečíně, Sverepci a v Holicích budou v pořadatelství tříd 125 a 250 ccm Mistrovství světa střídat. A tak po dvaadvaceti letech Velkých cen v motokrosu se v Holicích pořádá Pohár míru a přátelství, závod socialistických zemí. Jak již napovídá název, tento podnik nebude patřit k oblíbeným mezi diváky, kteří to dávají počtem kolem 1 500, jednoznačně najevo. Alespoň slabou náplastí je vítězství Mirka Kučírka ve slabších stopětadvacítkách a výhra ve třídě 250 ccm a celkově pro Zdeňka „Bondu“ Špačka.
17. května 1987 Holice hostí nejlepší motokrosaře třídy 125 ccm a také počasí dává o sobě vědět. Několik dní prší, a tak se trať mění postupně v jedno bahno, jezdcům se v tomto závodit nechce a odmítají nastoupit na start. Po úpravě terénu, zkrácení tratě o problémové úseky a shlédnutí videa, že je okruh připraven a bezpečný, dává Jury pro závody zelenou. Domácí publikum je nadšeno výkonem domácího reprezentanta Petra Kováře na stroji Kawasaki, který nakonec obsazuje třetí místo za druhým Jeanem Michelem Baylem z Francie a vítězem John van der Berkem z Holandska.
15. května 1988 mistrovský závod dvěstěpadesátek nepřináší žádné velké drama. S přehledem vítězí Rolan Diepold z Německé spolkové republiky před Rodney Smithem z USA a Jeremy Whatleyem z Velké Británie. Co je ale nutno zmínit, tento ročník je v poběžovické kotlině vidět mnoho známých motokrosařů z dob minulých, jede se zde totiž vložený závod veteránů. A tak se v Holicích opět fandí jménům Válek, Kmoch, Souček, Krajčovič, Chára, Höfer, Hrádek, Bickers, Lahita, Stodůlka, Polánka, Arbekov, Kavinov, Palm, Andersson, Halm, Vojtěch, Robert, Friedrichs a Hudson.
14. května 1989 podruhé ne moc populární Pohár míru a přátelství, opět kralují domácí jezdci. Ve slabší kubatuře vítězí Jan Mrázek, v silnější a celkové vítězství si pak odváží největší hvězda domácí scény Petr „komik“ Kovář.
20. května 1990 zahraniční jezdci předvedli divákům strhující podívanou, bohužel naši jezdci do těchto bojů nijak významně nezasáhli. Jeli se stopětadvacítky a vyhrál Andrea Bartolini z Itálie před reprezentantem USA Mikem Healeym a Rakušanem Ervínem Machtlingerem.
27. října 1991 pozdní termín napovídá, že se tu jede závod na konci sezóny. Mistrovství ČSFR družstev hostí 21 domácích týmů, titul si vybojuje družstvo Dukla Praha – motokros. Abychom viděli i mezinárodní závod, jede se jako součást programu závod veteránů za účasti 50 jezdců z devíti zemí. Je zde vidět David Bickers, Ove Lundell, Miroslav Souček a Jaroslav Kmoch.
16. června 1992 pořadatelství závodů stopětadvacítek je letos přiděleno do Dalečína, ale ten se nemůže tohoto úkolu zhostit, a tak v šibeničním termínu příprav se jede v Holicích. Za spolupráce s firmou SIME se podaří zajistit konání tohoto podniku jako vždy na špičkové úrovni. Závodům bezpečně kraluje v novém formátu tří rozjížděk Jihoafričan Greg Albertyn, který vyhrává všechny jízdy a později se stává i mistrem světa. A v dalším roce totéž zopakuje ve třídě 250 ccm. Na druhém místě stane celkově Dave Strijbos z Nizozemska a třetí končí Yves Demaria z Francie.
6. června 1993 opět mistrovský závod třídy 125 ccm, ale poprvé jako Velká cena České republiky. Body, které vcelku pravidelně ze závodů vozí Petr Kuchař dávají napovídat, že diváků přijde hodně, a uvidí naše jezdce v popředí. Za velmi teplého počasí a opět na tři rozjížďky si palmu vítězství odváží reprezentant Německa Peter Bairer, druhý Dave Strijbos z Holandska neunese nezdar, když ve třetí jízdě po pádu jeho mechanici ulomí jeho stroji výfuk, nepřijde ani na stupně vítězů. Třetí končí jako vloni Yves Demaria z Francie. Celkové výborné desáté místo patří našemu Petru Kuchařovi a tento výsledek mu zaručuje letenky a účast na zámořských velkých cenách v Brazílii a Argentině.
26. června 1994 poběžovická kotlina se hemží mistry světa v motokrosu, Greg Albertyn, Stefan Everts, Donny Schmidt, Kurt Nicoll, Alexandro Puzar a Trampas Parker, ti všichni se scházejí na startu mistrovských dvěstěpadesátek. Z našich jezdců je ve startovním poli Petr Kovář, který se šestnáctým a sedmnáctým místem v jízdách loučí se svojí úspěšnou kariérou. Diváci vidí i holického Willy Formánka, který se po emigraci vrací na domácí tratě. Svoje umění z předloňska dokazuje Greg Albertyn, jezdící s lucemburskou licencí a vítězí v Holicích podruhé. Na stupních pro vítěze ho doprovází Belgičan Marnicq Bervoets a za San Marino jezdící Američan Talon Vohland.
13. května 1995 změny ve společnosti bohužel přinášejí i změny na holickém závodišti. Jede se zde pouze závod sajdkár, rozbahněná trať se jezdcům vůbec nezamlouvá a po probíhajících tahanicích v první jízdě po pěti kolech je klasifikováno pouze deset domácích posádek. Celkovými vítězi se stává dvojice Liebl-Šimůnek, druzí jsou klasifikováni bratři Křížkovi.
19. května 1996 mistrovský závod třídy 125 evropského motokrosového šampionátu je plně v režii italského reprezentanta Thomase Traversiniho, jemu pak sekundují na stupních zástupci „galského kohouta“ Sebastian Trotier a Benjamin Chopard. Na nepopulárním čtvrtém místě je klasifikován domácí jezdec Vojtěch Brumla, který nezopakoval ve druhé jízdě skvělé druhé místo z jízdy první.
8. června 1997 opět evropský závod a opět italská hymna na počest vítěze Fabrizia Diniho. Daří se i mladým nastupujícím českým jezdcům, body získávají Bartoš, Masařík, Haas a Zaremba, ale nejvíce se tleská Jirkovi Čepelákovi, který ovládá druhou rozjížďku a dává tak vzpomenout slavným časům. 21. září se jel druhý letošní závod Mistrovství ČR tříd 80 a 125, v nižší kubatuře vítězí Josef Kulhavý, v té silnější pak Petr Kuchař.
24. května 1988 podle nových regulí FIM se jede v Holicích závod ME zóny C do 125 ccm. Dobrou formu zde dokazuje Petr Bartoš, který vyhrává obě jízdy a samozřejmě vyhrává i celkově, druhý dojíždí Dtephen Sword z Velké Británie. A jako třetí je na stupně vítězů doprovází český reprezentant Petr Masařík, pro body si dojíždějí i další čeští závodníci mezi nimi i holičtí jezdci Víťa Marek, Michal Votroubek a Zdeněk Kostelecký.
23. května 1999 zase evropský závod zóny C tentokrát ve 250 až 500 ccm třídě na čtyřtaktních strojích. Při neúčasti lídra Nenada Šipka z Chorvatska bral vítězství náš Martin Žerava, druhý byl takřka domácí Willy Formanek a třetí Petr Masařík. V tomto termínu se jel i vložený závod domácího mistrovství republiky stopětadvacítek, zde byli k vidění velmi dramatické jízdy. Vyhrál Petr Kuchař před Janem Zarembou a Petrem Bartošem.
6. července 1999 podruhé poběžovická kotlina a Mezinárodní mistrovství České republiky. Domácí jezdci v kompletním složení, silné zahraniční akvizice a o dobrý sport je postaráno. Nejmenší kategorii do 80 ccm ovládá Josef Kulhavý, stopětadvacítky bere zlatý věnec Vojtěch Brumla před Josefem Dobešem a Patrem Bartošem. V nejsilnějších pětistovkách se objevují jména Dini, Machtlinger a Eckenbach – pravidelní účastnící závodů mistrovství světa. A právě Bernd Eckenbach z Německa, čtvrtý ze seriálu MS, si vystoupá na stupínek s označením číslo 1, druhý dojíždí Jirka Čepelák a třetí končí Ital Fabrizio Dini.
16. a 17. září 2000 – Holicích se jelo Mistrovství Evropy družstev v motokrosu, 50. ročník závodu O štít města Holic.
13. a 14. července 2001 se v Poběžovické kotlině konalo Mezinárodní mistrovství České republiky amatérů v motokrosu.
2002 – tento rok se zde žádný závod nekonal.
7. června 2003 ECMO – Holice 2003, třetí pokračování pětidílného seriálu Mistrovství Evropy veteránů ve věkových kategoriích nad 40, zvítězil Van de Nieuwenthot (Holandsko), nad 50 zvítězil Ahistromm (Švédsko) a nad 60 let zvítězil Keizer (Holandsko) a závod Ove Lundel Trophy zvítězil Kiezer.
5. července 2004 se na závodišti v Poběžovicích jela část seriálu Entoya freerid cup v rámci Inter mistrovství ČR.
7. – 8. srpna 2004 přivítalo závodiště motokrosové naděje z Velké Británie, Nizozemska, Belgie, Dánska, Francie, Německa a samozřejmě domácí jezdce, aby zde zápolili o body do amatérského seriálu Mistrovství Evropy I.M.B.A.
4. září 2004 v poběžovické kotlině se jelo poprvé Mistrovství světa veteránů v motokrosu ve třech věkových kategoriích. Nad 40 let zvítězili naši reprezentanti ve složení Bohuslav Poslední, Zdeněk Velký, a dva ryze domácí jezdci Vítězslav Branda a Václav Formánek, nad 50 let zvítězili opět naši borci Miroslav Hanáček, Václav Louda, Jaroslav Falta a Bohumil Kraus. Jen v kategorii nad 60 let brali vítězství jezdci z Nizozemska.
28. května 2005 se jel v Holicích druhý závod Nativ cupu v motokrosu. Za velkého vedra, na dobře připravené a nakropené trati ve třídě ČZ zvítězil Václav Formánek.
28. května 2006 v Holicích se jel závod územního přeboru SMS motokrosu Pardubice který uzavřel první čtvrtinu seriálu: tř. 65 ccm 1. Žrout; tř. 80 ccm 1. Brendl; tř. 125 ccm 1. Růžička; tř. OPEN 1. Kostelecký; tř. HOBBY C 1. Šitina.
30. září 2006 Mezinárodní mistrovství ČR mladých motokrosařů MITAS Junior Cup 2006, prestižní tř. 125 ccm Junior vyhrál Neugebauer, šampionem se však stal František Smola; tř. 65 ccm vyhrál Václav Kovář; tř. 80 ccm vyhrál 1. Rakušan Rauchenecker.
19. srpna 2007 se po dlouhé době v Holicích představila celá domácí špička, aby zde odjela čtvrtý závod šestidílného seriálu MM ČR v motokrosu PAP OIL CUP ve třídách 125 ccm, Open a veterán.
2. září 2007 Mitas Junior cup, v Holicích se objevují nadějní junioři a některá jména se objevují i nyní ve výsledkových listinách: tř. 50 ccm vítězí Jakub Terešák; tř. 65 ccm Daniel Klička; tř. 80 ccm Roman Hanousek; tř. 125 ccm dvoutakt 1. místo Petr Michalec pod vedením trenéra Jaroslava Vojtěcha a čtyřtakt 1. místo Jiří Bittner.
31. srpna 2008 MMČR Profi Iveco auto cup jako memoriál Františka Bednáře ve třídě OPEN, 1. místo Martin Žerava; 2. místo Petr Bartoš a 3. místo Jiří Čepelák
Ve třídě MX 2 si vítězství odvezl Martin Kohút a ve třídě veterán Zdenek Špaček.
Za velkého přispění několika firem se po dlouhé době do Holic vrací mistrovství světa v motokrosu třídy MX3 a evropský šampionát třídy MX2.
8. června 2009 se v poběžovické kotlině opět jede vrcholný motokrosový závod. V evropském měření vítězí Christoper Charlier, před Slovákem Martinem Kohútem s Mathiasem Walknerem. Snad jen pro zajímavost, první jízdu vyhrál 15letý Jeffrey Herlings, pozdější několikanásobný mistr světa. V hlavním závodě se pak představí i několik českých jezdců a jeden z nich, Martin Žerava vyhrává i první jízdu, k velké radosti domácích fanoušků, před Alexem Salvinim. Ve druhé jízdě vítězí Julien Vanni opět před Alexem Salvinim. Škoda jezdecké chyby našeho Martina Žeravy, který by jinak úspěšné vystoupení korunoval celkovým vítězstvím. Julien Vanni si pak odváží celkové vítězství před Alexem Salvinim a domácím jezdcem Martinem Žeravou.
Rok 2010 přivedl do Holic opět světovou špičku třídy MX3 a evropskou ve třídě MX2. V menších motorkách se ve druhé jízdě zadařilo Pepovi Kulhavému, který dojel druhou jízdu na třetím místě.
V královské třídě MX3 se dařilo domácím zástupcům, Martin Michek vybojoval celkové třetí místo a bronzový věnec, Martin Žerava skončil čtvrtý, Jiří Čepelák sedmý, Jan Zaremba devátý a holický jezdec Petr Michalec desátý. Vyhrál španělský jezdec Carlos Campano Jimenéz před Alexem Salvinim.
Na podzim téhož roku se na holické trati sešla kompletní domácí špička k poslednímu závodu Mistrovství republiky jednotlivců. V menší třídě si celkové vítězství odvezl francouzský reprezentant Florán Richier, před Benczem Svobodou. Ve třídě MX OPEN zvítězil Filip Neugebauer před Kornelem Neméthem a Martinem Žeravou, přičemž domácí titul získal Jiří Čepelák.
Holice se staly pojmem
Holice mají skutečně mezi příznivci motorismu výborný zvuk. Vždy se snažily, aby jejich závod byl co nejlepší vizitkou automotoklubu a města. Na desítky dobrovolníků věnují tomuto bohulibému cíli všechen svůj volný čas a přemýšlejí nad tím, co kde vylepšit, čím inovovat. Dlouholetý člen autoklubu v Holicích Ing. Karel Horák (*1925, †1992) vymyslel a navrhl startovací zařízení, které u nás v Holicích mělo svoji premiéru. Podle jeho patentu se používá takřka na celém světě. Z holického automotoklubu vzešla také celá řada dobrých aktivních motokrosařů. Za všechny jmenujme vůbec prvního vítěze závodů v poběžovické kotlině Bronislava Malého. Miroslava Splítka, který byl po mnoho let nejlepším jezdcem kraje a kterému omezené podmínky nedovolily dosáhnout v mistrovství republiky met nejvyšších. A Jaroslava Vojtěcha. Nutno se zmínit o krajském motokrosovém výcvikovém středisku, které je ve správě holické základní organizace a stará se o velmi početnou jezdeckou základnu celého východočeského kraje.
Z tisku: Pochodeň 3. května 1969 titulek: HOLICE – Mekka terénářů; Rudé právo 28. května 1979, o holickém závodě MS: „...jedna z nejvýznamnějších událostí motocyklového světa se v neděli odehrála v překrásném motokrosovém areálu v Holicích. Na úspěchu podniku se podílelo přes čtyři sta svazarmovců z místního automotoklubu, kteří vytvořili dílo, jaké se ve světovém sportu hned tak nevidí. Od slavnostního zahájení až po závěrečný ceremoniál při vyhlašování vítězů měl šestý závod světového šampionátu vysokou úroveň“.
V roce 1972 natáčelo v Holicích Gottwaldovské studio části k filmu Rodeo podle stejnojmenné knihy Karla Štorkána. V hlavních rolích Vladimír Šmeral, Josef Somr, Vladimír Menšík, Vítězslav Jandák, Libuše Šafránková a Eva Trejtnarová. Režie Antonín Máša. Film měl předpremiéru v Holicích 7. prosince 1972.
V neposlední řadě je nutné zmínit jméno František Bednář – „Ježíšek“ (*1919, †2007), který se převážně věnoval motorismu. Působil jako vůdčí organizátor slavných motokrosových závodů v Poběžovické kotlině a byl mezinárodně uznávanou osobností motoristického sportu. Čestný občan Holic (1999), Legenda holického sportu in memoriam (2008).
Ivan Mikan a Václav Kment
