Zvony

Holickému farnímu kostelu dominuje velká hranolová věž přistavěná ke kostelu poněkud neobvykle, a to podél jižní strany kněžiště. Už od středověku totiž bylo obvyklé stavět věž, či spíše dvě věže, u větších kostelů na jejich západní straně.

Zda měl nejstarší předchůdce nynějšího chrámu – onen předpokládaný dřevěný kostelík věž či zvonici, nevíme. Žádný zvon ze 14. století se rozhodně nezachoval. Můžeme jen předpokládat, že podobně jako dřevěný kostel ve Velinách nebo Horních Ředicích měl nejspíše samostatnou zvonici snad s nějakými menšími zvony. Nynější nejstarší zvon, který nese jméno stejného světce, jemuž je zasvěcen i samotný kostel, totiž svatý Martin, byl ulit v roce 1499. Samotné datum by mohlo nepřímo dosvědčovat dokončení věže nového gotického kostela postaveného už z kamene na místě starší dřevěné stavby a dokončované za nového majitele městečka Neptalima z Frymburka. Zvon sám zdobí pouze jednoduchý obvodový latinský nápis při jeho horní části psaný vysokou gotickou minuskulou: Haec campana fusa est ad laudem Dei ac Sancti Martini ad Holic anno domini MCCCCXCIX (tj. Tento zvon je ulit ke chvále Boží, jakož i svatého Martina do Holic Léta Páně 1499). S největší pravděpodobností ho ulil zvonař Ondřej Žáček v Hradci Králové. Ze třech zvonů, které byly až do roku 1916 zavěšeny ve zvonici, byl nejmenší. Jeho spodní rozměr je totiž jen 87 cm a to ho předurčovalo ke každodennímu zvonění poledne, odtud i jeho druhý název Poledník.

Druhý zvon

V roce 1574 přibyl do zvonice druhý zvon. Tehdy byl v Holicích farářem utrakvistický kněz Matouš, o němž víme, že ve stejném roce, kdy byl ulit zvon pro kostel, si za 200 kop stříbrných grošů koupil v Pardubicích dům. Fara i sám farář byli tehdy zjevně dobře zajištěni, nelze se tedy divit, že se ani na zvonu nešetřilo. Vážil totiž 1015 kg a byl pro holický kostel ulit v Hradci Králové. Jeho spodní průměr byl 110 cm, což z něj učinilo největší holický zvon. Měl nápis už v češtině Tento zwon slyt gest ku czti a chwale Bohu wssemohúczimu a dobrym lidem na poslauchání w miestie w Hradczy Králowe nad Labem Léta Panie 1574. Nebyl zasvěcen žádnému světci ani Panně Marii, ačkoliv byla tehdejší farní obec podobojí a takové zasvěcení by se předpokládalo. Může to však dosvědčovat, že farář, jako zadavatel zvonu, už inklinoval k přísnější reformaci než k domácí kališnické tradici. Zvonu se začalo říkat Hranák. Hrana je nejspodnější část zvonu (spodní okraj) se specifickým zvukem. Na zvon se zvonilo hlavně o nedělích a svátcích, na samotnou „hranu“ pak při ohlašování pohřbů význačnějších lidí, kdy zněla společně s ostatními zvony (odtud také známé rčení "komu zvoní hrana").

Třetí zvon

Třetí velký zvon byl už zhotoven speciálně pro barokní novostavbu chrámu. Jeho vznik inicioval v roce 1743 tehdejší dlouholetý holický farář Václav František Tichý, který předtím prosadil stavbu kostela a dohlížel i na její průběh. Zvon zasvěcený českému patronu sv. Janu Nepomuckému, jehož byl horlivým ctitelem, završil tak jeho úsilí. Po obvodu byl ozdoben nápisem Fusa Wraczlawiae a Joanne Zeyda in honorem Sancti Joannis Nepomuceni sub Curato Domino Wenceslao Tichy Anno 1743 (Lit ve Vraclavi od Jana Zeidy ke cti svatého Jana Nepomuckého za kněze Václava Tichého v roce 1743). Zvon byl později přelit a jeho váha snížena. Používal se velmi často a říkalo se mu proto Klekáník, označoval totiž část večerní modlitby v 18 hodin.

Další zvony

Kostel měl ještě dva další mnohem menší zvony. Tzv. umíráček byl zhotoven v roce 1809 (nepochybně tak nahradil starší, o kterém však prameny mlčí) a vážil 50 kg. Později (1906) byl rovněž přelit a zmenšen, takže vážil pouhých 19 kg. V malé sanktusníkové vížce nad presbytářem byl umístěn malý zvonek sanktusník. Dostal se tam na konci 18. století ze zrušené kaple Božího Těla, která byla v místě dnešní nové kaple na místním hřbitově. Zvonilo se na něho těsně před nejdůležitějším okamžikem bohoslužby, tzv. proměňováním, aby i ti, kteří se nemohli zúčastnit, se při jeho zvuku zastavili a pomodlili. V sanktusníkové věžičce dnes visí umíráček z roku 1932.

I. světová válka

V roce 1916 byly kostelu zrekvírovány dva jeho větší zvony, ten nejstarší a nejmenší naštěstí kostelu zůstal. Dne 10. ledna 1917 byly z věže sňaty klekáník a umíráček a 21. února 1918 bohužel i hranák se zmiňovaným staročeským nápisem.

Návrat zvonů

V mírových časech První republiky uzrál čas vrátit zvony zpátky. V roce 1929 inicioval tehdejší farář František Anděl sbírku na pořízení nových zvonů. Nejprve byl pořízen nákladem místního Orla nový umíráček (1930) a nakonec i dva velké zvony – Václav (812 kg) a Martin (582 kg). Při dávání jmen došlo k omylu, protože zvon zasvěcený sv. Martinu ve věži stále visel, byl tedy svěřen do péče Panny Marie. Do věže byly zavěšeny po velké slavnosti v roce 1931.

II. světová válka

V roce 1942 byly tyto nové zvony znovu zrekvírovány a odvezeny do pardubického sběrného dvora. Jejich další osud není znám.

Současnost

Od té doby v Holicích zvony nezněly až do Velikonoc roku 2019. Od té doby holičtí zvoníci rozeznívají ručně nejstaršího Martina. Další dvě zvonové komory však stále zejí prázdnotou.